Nacházíte se zde: Náš kraj – invisible – Dlouhodobý program 1-1

Dlouhodobý program 1-1

1. SOCIÁLNÍ DEMOKRACIE - HISTORICKÉ KOŘENY, HLAVNÍ SMĚRY A PERSPEKTIVY

1.1 Tradice a historické kořeny sociální demokracie

Sociální demokracie je otevřenou levicovou stranou. Rozvíjí se jako společenství, jež zakládá svou politiku na humanitně-demokratickém úsilí o to, aby všichni lidé bez rozdílu mohli nalézt svou lidskou důstojnost ve svobodě.

V podmínkách vysoce rozvinuté průmyslové společnosti sociální demokracie usiluje demokratickou cestou o reformy v nejrůznějších oblastech života národní, nadnárodní i globální pospolitosti. Čelí různým rizikům a problémům a zároveň využívá příležitosti naší doby a vyvozuje z nich politické důsledky. Proto také podporuje ekologickou přestavbu Země, usiluje o rovnoprávnost pohlaví a ras, překonání nerovností mezi bohatým Severem a chudým Jihem a vyzývá k míru na základě kolektivní bezpečnosti a rovnoprávné spolupráce národů.

Sociální demokracie má své duchovní kořeny v antické demokratické filozofii, židovsko-křesťanské etice, v renesanci a reformaci, v humanistické a osvícenecké tradici, v deklaracích práv člověka a občana velkých revolucí 17. a 18. století, v evropském socialismu a v národních i mezinárodních zkušenostech dělnického hnutí a jeho stran. Sociální demokracie převzala od liberalismu tři z jeho základních principů: víru v pokrok, princip rovnosti a politickou svobodu. Odmítala však akceptovat jeho utilitární individualismus, pojetí soukromého vlastnictví jako primárního předpokladu lidské svobody a požadavek, aby stát zasahoval do hospodářství jen minimálně.

Odmítavá reakce na sociální úděl dělnictva v ranném kapitalismu, osvícenecká víra ve vědu a technický pokrok a naděje na bratrskou společnost svobodných a sobě rovných lidí, se v 19. století spojily v myšlenku a hnutí moderního socialismu. Ten od počátku zaujal vůči kapitalistickým výrobním poměrům kritické postavení. Společenská realita, jak ji zažívali „proletáři", měla s osvíceneckými ideály pramálo společného. Jejich situaci charakterizovala nikoli svoboda, nýbrž závislost, nikoli rovnost, ale vykořisťování a dalekosáhlé bezpráví, nikoli bratrství, nýbrž holý konkurenční boj a ponižování.

Pro utvářející se dělnické a socialistické hnutí v evropských zemích byla tato zkušenost pojítkem a základnou mezinárodní solidarity a internacionalismu. Avšak vzhledem k různým politickým a kulturním okolnostem (např. míra liberálnosti národního prostředí či všeobecné vzdělanosti) nemělo socialistické hnutí od počátku uniformní charakter, ale rozvíjelo se různými formami.

V zemích s vlivným buržoazně demokratickým hnutím, jako byla Velká Británie, Nizozemí a Skandinávie, získalo socialistické hnutí převážně liberálně reformistický profil a soustředilo se na postupné vylepšování ekonomických a sociálních podmínek života dělnické třídy ve střetech s podnikatelskými kruhy.

Ve francouzském socialismu se projevovaly proudy marxistické i liberálně demokratické, anarchosyndikalistické i kulturně socialistické, které utvářejí jeho obraz až do současnosti.

V středoevropském prostoru utvářeném pod silným vlivem autoritářsko-vrchnostenských tradic a se slabým vlivem liberální buržoazie se sociální demokracie v osmdesátých letech 19. století zformovala jako radikální kritika kapitalistických poměrů. Byla to orientace odpovídající duchu význačných osobností moderního ekonomického a politického myšlení, Karla Marxe a Bedřicha Engelse. Od konce 19. století se v politické praxi sociální demokracie v důsledku měnících se sociálních podmínek začala prosazovat jejich zásadní revize. V Německu byla spojená především se jménem Eduarda Bernsteina, a později i Karla Kautského, v Rakousku navíc s různými vynikajícími postavami takzvaných austromarxistů. Výrazným rysem tohoto "revizionismu" bylo směřování k reformám kapitalismu na půdě liberálně demokratického politického uspořádání společnosti.

Podstatně různorodějším vývojem než německá sociální demokracie prošla sociální demokracie v mnohonárodnostním Rakousku-Uhersku, a zvláště pak v jeho českých, tj. průmyslově nejvyspělejších zemích. Její původní orientace koncipovaná v duchu ortodoxního proletářského internacionalismu se velmi brzy dostala do rozporu s emancipačními nároky novodobého českého národa. Pod tímto tlakem se od základu přetvořila koncepce dožívající z ranějších vývojových stádií kapitalismu. Nejvýznamnější roli v tomto procesu sehrál Tomáš G. Masaryk. Svým humanitně-demokratickým projektem strhl významnou část českého dělnického hnutí, paralyzoval destruktivní vliv utopických představ Komunistické internacionály a zorientoval sociální demokracii směrem na prohlubování liberální demokracie zleva. Impulsy originálního myslitele naší národní revoluce, v rámci světové demokratické revoluce, doznívaly v české politice po celé dvacáté století: nejprve v konfliktu s hitlerovským Německem a pak ve střetnutí s komunistickým režimem a znevolňujícím tlakem sovětského impéria. Působily tak výrazně, že v šedesátých letech dvacátého století podstatně zasáhly i do vnitřního vývoje československého komunistického hnutí a v sedmdesátých a osmdesátých letech do vítězného programu opozice proti „znormalizovanému" komunistickému režimu.

Dnešní sociální demokracie již není klasickou dělnickou a třídní stranou, jejíž podobu určily podmínky nejranějšího stádia kapitalismu. Ostatně ani v jeho éře nikdy takovou nebyla zcela. Již od počátku působili v jejich řadách i intelektuálové a radikální demokraté a v průběhu svého vývoje přitahovala stále širší vrstvy, které usilovaly o demokratickou a sociální obnovu společnosti. Sociální demokracie je dnes ve všech zemích, kde působí, politickým průsečíkem starých i nových emancipačních hnutí a sil, pro které představují práce na společenských reformách hlavní smysl politiky. Patří k nim hnutí za svobodu a demokracii, hnutí za sociální spravedlnost, ekologická a mírová hnutí.

Mezinárodním fórem sdružujícím sociálně demokratické a socialistické strany z celého světa je Socialistická internacionála založená roku 1951. V souvislosti s evropským integračním procesem jsou dnes národní strany členských států Evropské unie sdruženy v Evropské straně sociálně demokratické (PES). Evropští sociální demokraté usilují o hlubokou politickou, sociální a kulturní integraci Evropy, v níž spatřují hlavní předpoklad uchování a rozvíjení evropského sociálního modelu založeného na prosperitě a sociální soudržnosti.

Zpět na obsah dlouhodobého programu