Nacházíte se zde: Náš kraj – invisible – Dlouhodobý program 5

Dlouhodobý program 5

5. ROZVOJ SOLIDÁRNÍ A SOCIÁLNĚ SPRAVEDLIVÉ SPOLEČNOSTI

5.1. Sociální práva a sociální stát

Přirozeným opěrným bodem vytváření solidární a sociálně spravedlivé společnosti jsou základní sociálnědemokratické hodnoty, jak byly vyjádřeny v Sociální doktríně ČSSD, přijaté v květnu 1998. Česká republika, tím, že přijala ústavní Listinu základních lidských práv a svobod, se přihlásila k evropskému sociálnímu modelu, založenému na sociálně a ekologicky orientovaném tržním hospodářství. Členství naší země v Evropské unii umožňuje praktické rozvíjení tohoto modelu v naší sociální politice.

ČSSD usiluje o to, aby všichni občané naší země měli rovnou příležitost pro realizaci svých dispozic a schopností, rovný přístup k péči o zdraví, vzdělání, práci, kultuře, k občanskému i osobnímu uplatnění. Je pro dodržení zásady, aby finanční a morální ocenění práce lidí odpovídalo jejich kvalifikaci a výkonu. ČSSD vychází z toho, že pouze společnost, založenou na lidské solidaritě a fungujícím sociálním státu, je možno nazvat společností sociálně spravedlivou, a tím vpravdě svobodnou. Taková společnost nabízí možnost vést plnohodnotný a lidsky důstojný život, vyhnout se chudobě a poskytuje možnost aktivně se uplatnit i těm, kterým v tom brání jejich fyzické, psychické či sociální handicapy.

Sociální podmínky, v nichž lidé žijí, nejsou jen věcí jedinců samotných či jejich rodin, nýbrž i věcí veřejnou. Proto sociální stát v pojetí ČSSD zaručuje každému občanovi alespoň určité společensky uznané minimum podpory a pomoci v tíživých životních situacích. Zároveň občany podněcuje k vlastnímu úsilí o zlepšení jejich životních podmínek a účinně brání tomu, aby pomoc poskytovaná z veřejných prostředků byla zneužívána.

Trh sám o sobě nezaručuje rovné šance. Rozděluje lidi na chudé a ještě chudší na jedné straně, bohaté a ještě bohatší na straně druhé a oslabuje postavení středních vrstev. Jedině moderní sociální stát je schopen rozpory, které působení trhu plodí, účinným způsobem omezovat tím, že rozvíjí sociální soudržnost, bez níž by společnost čekaly vážné sociální konflikty, politické otřesy a krize.

Jsme zásadně proti neoliberálnímu výkladu sociálního státu jako darmožrouta peněz daňových poplatníků, usilujícího o jeho likvidaci. Jsme rovněž proti autoritativnímu zaopatřovacímu státu, který omezuje prostor pro svobodnou volbu a brání občanům převzít odpovídající míru odpovědnosti za vlastní osud.

Sociální stát v pojetí ČSSD je založen na myšlence, že sociální podmínky, v nichž lidé žijí, nejsou jen věcí jedinců či rodin, nýbrž i věcí veřejnou. Takový stát je schopen poskytnout alespoň určité uznané minimum podpory a pomoci v životních situacích ohrožujících občana či jeho rodinu. Sociální stát však cílevědomě usiluje o dlouhodobou prosperitu země, a proto také dlouhodobě investuje do rozvoje lidí a jejich potenciálu a snižuje tak rizika politických napětí a střetů.

Sociální stát je zároveň státem demokratickým - opírá se o vůli lidu. Respektuje právo na svobodu sdružování, kolektivní vyjednávání a jiná práva s tím spojená. Opírá se o sociální dialog s odbory a zaměstnavatelskými svazy na půdě tripartity, rozvíjí mnohostrannou partnerskou spolupráci s neziskovými organizacemi a s dalšími představiteli veřejného života i s občany samotnými.

V pojetí ČSSD je sociální stát spojen s „investicemi" do sociální politiky. Nechápe je pouze jako náklad v úzce ekonomickém smyslu - což je charakteristická neoliberální teze o přebujelosti sociálního státu - ale považuje je, zejména v dlouhodobé perspektivě, za nejefektivnější investice vůbec, neboť znásobují lidský potenciál jako základní zdroj budoucí prosperity a stability společnosti. Efektem dobře fungujícího sociálního státu je uplatnění talentů, vědomostí, kvalifikace a schopností lidí. Právě to představuje stále významnější zdroj dlouhodobého hospodářského a kulturního rozkvětu země.

Sociální investice se ovšem stávají efektivními pouze tehdy, pokud se s nimi dobře hospodaří a pokud jsou správně voleny priority. ČSSD se nebrání tomu, aby v řadě případů (investice do zdraví, do vzdělávání, rekvalifikace, bydlení, sociální péče, přístupu občanů k informacím apod.) byly využívány i soukromé zdroje. Nemůže však připustit, aby přístup k těmto sociálním službám či ke vzdělání a zdravotní péči byl vázán na povinnou spoluúčast jednotlivce, případně, aby sociální situace jednotlivce byla zábranou pro jeho studia či volbu povolání.

Za nezadatelná sociální práva považujeme jak hmotné zabezpečení v situacích, kdy občan nemůže získávat prostředky na obživu vlastní prací, tak i právo na ochranu zdraví, na vzdělání, na podporu rodičovství a rodiny. Jejich součástí jsou i tradiční sociální práva - právo na svobodnou volbu povolání, na ochranu v pracovně právních vztazích, na spravedlivou odměnu za práci, na sdružování za účelem obhajoby hospodářských či sociálních zájmů. Právo na práci či alespoň na hmotné zabezpečení v případě její ztráty.

Jsme si vědomi toho, že člověk své potřeby realizuje především prostřednictvím práce. Podle svého přínosu by měl být také odměňován. Právem na práci v demokratické společnosti rozumíme možnost zvolit si svobodně zaměstnání v uspokojiv ých pracovních podmínkách za odměnu odpovídající kvalifikaci a výkonu, právo získat práci v mezích společenských možností, nebo podporu v nezaměstnanosti, která by občanovi zajistila přiměřenou a lidsky důstojnou životní úroveň a podporovala jeho snahu opět pracovat.

Právo na rodinu v pojetí sociálního státu chápeme především tak, že stát vytváří potřebné podmínky pro partnerské vztahy, pro vstup do manželství, narození a výchovu dětí. Rodině, která je přirozenou a základní jednotkou společnosti, je poskytována nejširší možná pomoc. Respektujeme však svobodnou volbu občanů žít i v neúplných formách rodiny a neformálních partnerských svazcích s dětmi. Podle našeho přesvědčení tyto formy nesmí bránit tomu, aby jejich podpora ze strany státu nebyla plně srovnatelná s úplnými rodinami.

Sociální stát dbá o zabezpečení sociálně dostupného bydlení pro občany, zejména pro mladé lidi, zvláště rodiny s dětmi. Mimo jiné i tím podporuje udržování a rozvíjení populačního potenciálu země.

Právo na sociální zabezpečení patří mezi velké vymoženosti soudobé civilizace. Realizuje se prostřednictvím starobního, invalidního a pozůstalostního pojištění, dále nemocenského pojištění, úrazového pojištění, odškodněním a pojištěním v nezaměstnanosti.

Každý občan má právo na důstojné životní minimum, tedy na takovou životní úroveň, která by jemu a jeho rodině zajistila základní podmínky pro existenci a zdravotní péči. Trváme však na tom, aby lidé, kteří se snaží aktivně nalézt nové zaměstnání, rekvalifikují se, jsou ochotni se za prací i přestěhovat apod., byli za svoje úsilí zvýhodněni oproti těm, kteří jen pasivně čekají na pomoc státu či nemají zájem o nalezení práce. Uchazeči o zaměstnání jsou povinni přijmout i práci, která neodpovídá jejich nejvyšší dosažené kvalifikaci. Rozvinutí sociální práce musí být doprovázeno snahou maximálně omezit možnosti zneužívání těchto systémů občany, kteří zatajují své skutečné příjmy a majetek, a tím na tomto systému parazitují.

ČSSD si uvědomuje, že definice sociálních práv je sama o sobě nedostačující, pokud by tato práva nebyla v praxi naplňována. Proto budeme usilovat o to, aby ústavně vymezená sociální práva byla skutečně respektována a uplatňovala se v sociální politice. Sociální práva nemohou zůstat jen prázdnou a bezobsažnou deklarací bez reálného obsahu.

Sociální práva a sociální odpovědnost jsou pro nás spojenými nádobami. Ve své politice budeme směřovat k tomu, aby sociální stát motivoval občany k odpovědnosti za sebe sama, za svoji rodinu a obec, ale zároveň neumožňoval sociálně nezodpovědným jedincům kořistit ze zdrojů, které náleží jen skutečně potřebným.

5.1.1. Zaměstnanost, ochrana práce, sociální dialog, mzdy a příjmy

Za základ sociální a společenské aktivity každého občana považujeme zajištění dostupnosti produktivní práce. Proto se budeme trvale orientovat na dosažení a udržování co nejvyšší a nejstabilnější úrovně zaměstnanosti s cílem dosáhnout plné zaměstnanosti. Našim cílem je naplnit záměr, aby každý, kdo chce a může pracovat, nacházel přiměřené, svobodně zvolené zaměstnání. Za součást tohoto práva pokládáme i to, že občan bude moci využívat bezplatných služeb při hledání zaměstnání na trhu práce, popř. využívat přiměřené hmotné zabezpečení při ztrátě zaměstnání. Tyto služby mu mají umožnit důstojně a bez rizika sociálního vyloučení překonat přechodné období.

Chceme toho dosahovat jak cílevědomou hospodářskou politikou, jejíž integrovanou součástí je zajišťování pracovních příležitostí, tak zejména promyšlenou aktivní politikou zaměstnanosti, které se účastní úřady práce, orgány samosprávy, zaměstnavatelé i odbory. Odmítáme neoliberální recepty na řešení nezaměstnanosti spočívající v odstranění ochrany práv zaměstnanců, v zavádění flexibilních pracovních úvazků za patřičně zkrácenou mzdu (kdy ani několik takových úvazků nezaručuje důstojnou mzdu a slušnou životní úroveň rodiny). Odmítáme omezování výdajů na vzdělávání pracovníků a snižování tzv. nákladů práce. Takové recepty by nejen nevyřešily nezaměstnanost, ale především by vedly k degradaci zaměstnanců na pouhé poskytovatele levné pracovní síly, zbavily by je jakékoli ochrany v nemoci, stáří i při práci samotné, výrazně by zhoršily jejich sociální postavení.

Naším cílem je podporovat vysokou zaměstnavatelnost lidí. V souladu s celoevropským stárnutím populace považujeme za rozhodující dosahovat vyšší míry zaměstnání zejména pro starší populaci (nad 50 let) a také zvýšit zaměstnanost žen. Právě zvýšení míry zaměstnanosti v celé ekonomice, stejně jako v populaci žen a starších nad 50 let, má mimořádný význam pro udržení finanční soběstačnosti sociálního státu. Proto tomu budeme věnovat všemožnou pozornost.

Cestu spatřujeme především v tom, že budeme všestranně podporovat programy celoživotního vzdělávání, budeme stimulovat ty občany, kteří jsou schopni neustále získávat a obnovovat své dovednosti, přizpůsobit se podmínkám trhu práce, kteří jsou schopni přijmout nové profesní zařazení a jsou připraveni a ochotni přecházet z jednoho typu zaměstnání do jiného. Nechceme pod pojmem zvýšení pružnosti trhu práce směřovat k oslabení práv a ochrany zaměstnanců, jak to činí někteří naši političtí oponenti. Naopak vnímáme zvýšení pružnosti trhu práce, vedle stimulace celoživotního vzdělávání zaměstnanců, také jako povinnost zaměstnavatelů udržovat dosavadní a vytvářet nové dovednosti pro své zaměstnance. Stejně tak jako povinnost rozvíjet sociální dialog.

Politika sociální demokracie musí vést k tomu, aby lidé mohli zůstat na trhu práce, dokud o to budou mít zájem. Chceme ji zaměřit na zavedení finančních a právních podnětů pro zaměstnávání starší populace a stimulovat celoživotní vzdělávání. Cílem těchto opatření je vytvářet maximální soulad kvalifikační a profesní struktury pracovních sil s potřebami trhu práce a vytvářet podmínky pro územní a profesní mobilitu a adaptabilitu pracovních sil.

Naší dlouhodobou prioritou je také mnohostranná podpora zaměstnanosti ve strukturálně postižených oblastech.

Trvalou pozornost budeme rovněž věnovat rozsahu, zaměření, kvalitě, připravenosti a podmínkám zaměstnávání absolventů středních škol a odborných učilišť. Jejich studijní a učební zaměření však musí lépe odrážet skutečné potřeby hospodářské praxe a trhu práce, zejména potřeby rozvoje českého průmyslu, ale i dalších oborů. Nepovažujeme za vhodné, aby tyto školy produkovaly množství absolventů, kteří nenalézají uplatnění na trhu práce, a přitom existuje reálná poptávka po řadě profesí technického charakteru. To považujeme za prvořadý úkol zejména regionálních samospráv, které střední školství bezprostředně řídí.

Rozsáhlou sociální problematiku přinese nezbytnost rychlého a kvalitního rozvoje vysokoškolského vzdělávání, zejména na bakalářském stupni, a uplatnění jeho absolventů v modernizovaném národním hospodářství. ČSSD bude v této souvislosti usilovat o to, aby všichni talentovaní mladí lidé, kteří mají schopnosti a zájem se dále vzdělávat, měli zajištěn přístup k vyšší odbornosti, bez ohledu na sociální původ. Odmítáme jakékoli formy povinného školného na středních vyšších a vysokých školách, které prosazují naši političtí odpůrci. Jsme však připraveni posoudit široký okruh podpor na náklady spojené se studiem pro ty studenty, kteří by chtěli využít např. půjček na studium s garancí státu apod., spolu se systémem výhodných stipendií pro talentované studenty.

Za významné pokládáme i zvyšování rozsahu rekvalifikací nezaměstnaných a jejich zaměření podle nabídky pracovních příležitostí. Rekvalifikační kursy pro uchazeče o zaměstnání je třeba motivačně podpořit i vyšší podporou při rekvalifikaci. Budeme podporovat zaměstnanost osob obtížně se uplatňujících na pracovním trhu - uchazečů bez kvalifikace, osob zdravotně postižených, žen s malými dětmi, dlouhodobě nezaměstnaných. Trvalý růst vzdělanostní úrovně, tvůrčích schopností a intelektuálního potenciálu ekonomicky aktivního obyvatelstva považujeme za hlavní předpoklad postupného rozvoje společnosti vědění (kvartérní společnosti), v níž spatřujeme základ dlouhodobé prosperity státu.

Cílem ČSSD je, v souladu s možnostmi moderních technologií, posilovat humanizaci výroby a práce, zlepšovat pracovní podmínky a ochranu lidí na trhu práce. Prostřednictvím pracovního zákonodárství zajistíme ochranu všech forem závislé práce, rovnost příležitostí a podmínek pro všechny zaměstnance bez jakýchkoli diskriminací.

Odmítáme nepřiměřený tlak, jemuž jsou zaměstnanci vystaveni, a který je zdůvodňován imperativy globalizace a pouze jednostranným hlediskem zisku, ekonomickou nerovnováhou a pracovními poměry na trhu práce.

Na objektivní změny na trhu práce budeme odpovídat novou pracovně právní legislativou tak, aby zabraňovala růstu nerovnováhy v postavení zaměstnanců a zaměstnavatelů. Zvláštní pozornost chceme přitom věnovat mladistvým, ženám i zdravotně a sociálně postiženým.

Důsledně budeme prosazovat zásadu, že mzda má být taková, aby zaměstnanec neupadl do chudoby a sociální závislosti. Budeme dbát o to, aby minimální mzda dostatečně převyšovala minimální sociální dávky (životní minimum), a tedy ten, kdo pracuje, byl v lepším postavení než ten, kdo jen využívá sociální dávky a nejeví zájem o zlepšení svého postavení. Za základ spravedlnosti pokládáme princip stejné mzdy za práci, stejné hodnoty a princip rovnosti pracovních podmínek pro obě pohlaví, pro všechny zaměstnance bez ohledu na rasovou, národnostní nebo náboženskou příslušnost či jiná mimopracovní kritéria.

Za spravedlivé považujeme takové motivačně působící mzdové a platové rozdíly, které vyplývají jednak z rozdílů v nárocích, které práce klade na zaměstnance z hlediska jeho kvalifikace, odpovědnosti a námahy, jednak z rozdílů ve výkonnosti a dosahovaných výsledků.

ČSSD vychází z toho, že spravedlivou rovnováhu mezi prací a kapitálem lze dosahovat jen na základě ochrany slabších účastníků pracovních vztahů - zaměstnanců. Za rozhodující nástroj této rovnováhy pokládáme sociální dialog mezi představiteli zaměstnanců, zaměstnavatelů a státu. Tento dialog navíc představuje důležitý nástroj pro utváření demokratických poměrů ve společnosti, zejména pro vytváření a udržování sociálního smíru. Účinnost sociálního dialogu je podmíněna existencí odborových organizací, schopných hájit práva zaměstnanců, a vyžaduje rovněž kvalifikované a zodpovědné reprezentace zaměstnavatelů.

Jako sociální demokraté jsme přesvědčenými zastánci sociálního dialogu, vyjádřeného zejména prostřednictvím kolektivních smluv a umožňujícího dosáhnout takové úpravy pracovních vztahů, které vytvářejí záruky sociální ochrany a jsou výrazem seriózního sociálního partnerství. Budeme proto podporovat rozvoj sociálního dialogu nejen na podnikové, odvětvové, regionální, národní, ale i nadnárodní úrovni, stejně jako růst jeho úlohy při stanovení pracovních, mzdových a dalších podmínek výkonu práce. Budeme rovněž naléhat na rozšiřování dialogu při vyjednávání mezi představiteli státu a představiteli nejrůznějších sociálních skupin, občanských sdružení a dalších neziskových organizací.

To, jak naše země zvládne a osvojí si využívání sociálního dialogu, významně ovlivní její budoucí charakter. Jsme proto připraveni dále kultivovat podmínky pro činnost reprezentací zaměstnanců i zaměstnavatelů a dalších organizací zabývajících se ochranou hospodářských a sociálních zájmů.

5.1.2. Bezpečí rodiny a populační vývoj

Rozvíjet účinnou rodinnou politiku ve prospěch zdravého populačního vývoje je v zájmu budoucnosti českého národa a nepochybně odpovídá tužbám občanů. Zlep- šení demografické situace vytvořením podmínek pro zvýšení porodnosti v České republice považujeme za zásadní úkol sociální politiky a za indikátor důvěry mladé generace v budoucnost našeho státu. Respektujeme přitom, že je nezadatelným právem rodičů se zcela svobodně rozhodnout, kolik dětí chtějí přivést na svět.

Být rodičem je nejen nezadatelné právo, ale i významná životní hodnota. Člověk však není jen rodičem, ale souběžně i občanem s právem na práci, na účast ve veřejném životě a ve všech kulturně společenských činnostech. Je také dospělým dítětem svých starých rodičů, k nimž má morální i právní závazky. Jsme si vědomi, že výchova dětí není jen soukromou záležitostí rodičů, ale je i významným prvkem úspěšného rozvoje společnosti. ČSSD proto nepovažuje pomoc rodinám za soukromou věc jednotlivců a za zátěž pro státní rozpočet. Je to především významná investice do budoucího rozvoje společnosti. V rámci rodiny pomáhá také vyrovnávat příležitosti mužů a žen pro jejich ekonomické uplatnění.

ČSSD usiluje o vytváření podmínek, při nichž by občané bez obav ze zanedbávání péče o děti byli schopni sladit své rodinné, pracovní i veřejné funkce. Znamená to, že závazky, které přináší péče o děti, nesmějí degradovat životní úroveň rodiny s dvěma i více dětmi na úroveň skupin s nízkými příjmy, ani je jinak izolovat od vnějšího světa. Nesmějí se stávat příčinou problémů při hledání zaměstnání, zejména pro matky nezaopatřených dětí. Proto považujeme za nezbytné, podporovat zařízení péče o děti v předškolním věku, včetně jeslí jako zařízení veřejných.

Naše koncepce rodinné politiky vychází ze zásady, že je třeba vytvářet příznivou atmosféru pro rodiče i jejich děti, a to jak prostřednictvím rodinných dávek, tak i širokou paletou opatření státní, krajské, obecní politiky. Svoji roli zde mohou plnit i jiné veřejně prospěšné činnosti, které vycházejí vstříc potřebám rodin a z úcty k rodičovství pomáhají vytvářet důstojné životní podmínky pro rodiny s dětmi. Za důležitou považujeme pravidelnou valorizaci rodinných dávek, aby jejich reálná hodnota, potřebná pro zajištění výchovy dětí v rodinách, neubývala.

Výrazem celospolečenské solidarity je především příspěvek státu na výchovu a výživu dětí v podobě přídavku na každé nezaopatřené dítě. Tento přídavek chápeme jako dávku pro dítě, a proto by měl být vyplácen v zásadě každému dítěti bez ohledu na výši příjmů rodičů.

Zvýrazníme ochranu dětí tam, kde jsou ohroženy psychicky či hmotně, nebo jsou ohrožena jejich majetková práva. Zejména u dětí rozvedených rodičů a sirotků nebudeme zanedbávat dohled nad tím, aby děti nebyly využívány k dětské práci. Rovněž budeme věnovat pozornost ochraně dospělých, zejména žen a starých občanů, před domácím násilím.

Oba rodiče, otce i matku, považujeme za rovnocenné partnery se stejnými právy i povinnostmi k dítěti i k sobě navzájem, a to nezávisle na právní formě jejich svazku. Ochrana rodiny s dětmi by měla především řešit nezaviněné obtížné životní situace rodiny tak, aby nedošlo k narušení vztahů a vazeb mezi rodiči (partnery) navzájem, či mezi rodiči a dětmi a neutrpěla kvalitní výchova dětí, která spolu s jejich nejvyšším možným vzděláním tvoří základ růstu nejen ekonomického potenciálu České republiky, ale i základ všeobecného civilizačního vzestupu naší země.

5.1.3. Sociální zabezpečení

Za velkou vymoženost naší společnosti považujeme rozvoj sociálního zabezpečení vycházejícího z mezinárodně uznávaných standardů, z úmluv Mezinárodní organizace práce a zajišťujícího dostatečné a dlouhodobě udržitelné nemocenské pojištění, důchodové pojištění, úrazové pojištění a pojištění v nezaměstnanosti založené na celospolečenské solidaritě a poskytování mateřských a rodinných dávek. Vedle kolektivních systémů sociálního pojištění a připojištění budeme podporovat i přebírání osobní odpovědnosti za osud jedince či rodiny formou individuálního připojiš tění, zejména při přípravě na stáří.

Mnoho lidí se pro věkový či zdravotní hendikep nemůže přes veškeré úsilí plně zařadit do života společnosti. I jim je společnost povinna zajistit důstojný život v takovém rozsahu, jaký jejich stav dovoluje.

Požadujeme, aby sociální zabezpečení, jehož podstatou je solidarita a legitimita vzájemného sdílení rizik, bylo i nadále založeno na závazcích a odpovědnosti různých generací, různých sociálních skupin a dalších subjektů. V reformě důchodového pojištění budeme proto hájit právo občanů na klidné a zajištěné stáří, přiměřené zabezpečení invalidních a pozůstalých osob.

Vycházíme z toho, že reforma systémů sociálního zabezpečení musí být založena na celospolečenské dohodě a nemůže být jen věcí jedné politické strany či jedné politické koncepce. Varujeme před zjednodušováním tohoto problému, před předkládáním tzv. jednoduchých a snadných řešení v podobě rovných dávek apod., jak to činí někteří pravicoví politici. Tato cesta vede jen k chudobě, a to nejen generaci důchodců či nadcházejících důchodců, ale i velkou část populace odkázanou na mzdu. Chceme, aby reforma byla trvalým plynulým procesem bez dramatických zvratů v životní situaci důchodců a zajistila i jim určitý podíl na celkovém růstu bohatství společnosti v souladu s růstem průměrné reálné mzdy zaměstnanců.

Požadujeme, aby byla co nejdříve zřízena samostatná a samosprávná Sociální pojišťovna a Státní fond důchodových rezerv oddělený od státního rozpočtu. Podle našeho přesvědčení je nutné dosáhnout toho, aby prostředky vybrané na sociální pojištění musely být využity pouze na sociální zabezpečení. Jejich případné přebytky musí být převedeny do rezerv na další období. Jde nám o jasné stanovení odpovědnosti státu a správců jednotlivých důchodových systémů za jejich kvalitní fungování, o hospodárné nakládání s prostředky důchodového pojištění, informovanost občanů, nízké provozní náklady a efektivní kontrolu.

Při koncipování důchodové reformy vycházíme z toho, že provedené parametrické změny v důchodovém zabezpečení umožňují, aby v nejbližších zhruba deseti letech byl tento systém v rovnováze. Domníváme se proto, že lze přistoupit k reformě nikoli pod tlakem bezprostředních okolností, ale je možné se věnovat postupnému rozpracování jednotlivých variant.

Za základ systému sociálního zabezpečení považuje ČSSD nadále povinný veřejnoprávní průběžně financovaný systém, který chce založit na systému zdánliv ých účtů NDC. Takový systém by měl lépe odrážet zásluhovost jednotlivých účastníků tohoto systému a být spravedlivější k lidem s průměrnými příjmy. Jsme si současně vědomi, že tento systém má i některá úskalí. Proto požadujeme dostatečný časový prostor na posouzení jednotlivých variant a čas pro širší společenskou diskusi. Nebráníme se myšlence, aby byl např. stanoven strop pro příspěvek na sociální pojištění od určité výše příjmu (např. pětinásobek průměrné mzdy a tomu analogické omezení výše důchodu z veřejných systémů).

Vycházíme z přesvědčení, že důchodová reforma musí respektovat objektivní proces stárnutí české populace, že i v těchto podmínkách je nezbytné zachovat potřebnou míru generační solidarity mezi ekonomicky aktivními a neaktivními a dospět k celospolečenské dohodě o podobě důchodové reformy. Domníváme se, že v souladu s celoevropskými trendy musíme dosáhnout toho, že průměrný věk odchodu do důchodu se bude zvyšovat, a to především na základě toho, že se bude zvyšovat míra zaměstnanosti obyvatelstva ve věku nad 50 let. Je naším zájmem, aby byl umožněn pružný odchod do důchodu v rozpětí několika let podle zájmu a zdravotního stavu občanů a nabídky pracovních příležitostí.

Od důchodové reformy v naší zemi také očekáváme, že důchodové příjmy se podstatné přiblíží úrovni obvyklé v zemích Evropské unie. Na tuto úroveň by měly postupně dospět výdaje na náš důchodový systém, aby důchody dosáhly sociálně přiměřenou úroveň, zajišťující důstojný život ve stáří.Ve shodě s dlouhodobými projekcemi budeme postupně přijímat taková opatření, aby důchodový systém obstál před zátěží, které bude vystaven vzhledem ke stárnutí populace. Důchodový systém musí včas reagovat na demografický vývoj, migraci obyvatelstva a inflaci.

Základní povinný průběžně financovaný systém nesmí motivovat ekonomicky aktivní populaci k vyhýbání se legálnímu trhu práce a k neplacení pojistného. Proto je nezbytné zajistit nejvyšší možnou účast ekonomicky činných osob v důchodovém systému a jeho jednotnost. K tomu přistupuje ještě rozšířená nabídka dobrovolných doplňkových důchodových systémů, fungujících na principu plné ekvivalence, včetně zaměstnaneckého penzijní připojištění.

Naše společnost se stala společností čtyř generací. Vycházíme ze zásady, že žijící starší generace není přítěží, ale obohacuje naši společnost. Přispívá k její kultivaci svou zkušeností, formální i neformální prací. Proto požadujeme, aby potřebám společnosti čtyř generací byla uzpůsobena doprava, struktura bydlení i architektura a byly odstraněny všechny bariéry ve veřejném i soukromém prostoru. Rovněž požadujeme, aby byly posíleny výrazně i sociální služby ve všech podobách, domovy důchodců počínaje a citlivou pečovatelskou službou konče.

Společnost musí být solidární s nemocnými, invalidy a s dalšími skupinami lidí ohrožených sociálním vyloučením. Právě oni potřebují k důstojnému životu sociální oporu zprostředkovanou rodinou, nestátními i státními institucemi a všemi solidárními lidmi. Podporovat budeme každého, kdo chce překonat svůj hendikep a usiluje o plnohodnotné začlenění do společnosti. Chceme dále pokračovat v partnerské spolupráci mezi státem, dalšími veřejnými i soukromými poskytovateli sociálních služeb a příjemci těchto služeb, v budování komplexního systému, který funkčním způsobem zahrne vzdělávání, rehabilitaci i celoživotní pracovní a společenskou integraci ohrožených hendikepovaných osob.

Prostřednictvím důstojného životního minima, minimální mzdy, podpory v nezaměstnanosti uchazečům o zaměstnání, sociálního příplatku, příspěvku na bydlení a dávek sociální péče budeme bránit propadu lidí do chudoby. Tím se zajistí plnění společného memoranda o sociálním začleňování, které stanoví povinnosti České republiky jako člena Evropské unie v boji proti chudobě a sociálnímu vyloučení, což je nedílnou součástí Lisabonské strategie.

Při zákonné úpravě sociální pomoci budeme usilovat o co nejvíce rozvinutou individuální sociální práci v terénu tak, abychom aktivně pomáhali lidem, kteří se ocitli v sociálně problémových situacích. Konkrétní pomoc jim musí zachovat lidskou důstojnost a nabídnout příležitost podílet se na řešení svých životních problémů, aby se mohli opět vrátit k normálnímu životu. Podpoříme vytvoření maximálního prostoru pro funkční uplatnění neziskového sektoru v sociálních službách, a to v dělné spolupráci s institucemi státu a samosprávných orgánů.

Celou soustavu sociálního zabezpečení budeme dále zdokonalovat v souvislosti se změnou dělby práce i odpovědnosti mezi ústředními orgány, krajskými a obecními zastupitelstvy.

5.1.4. Migrace, migrační politika

Procesy globalizace a evropské integrace, spjaté s volným pohybem osob a kapitálu, povedou v nadcházejícím období k jevu, se kterým česká populace nemá dostatečné zkušenosti, neboť se v posledním dějinném období vyvíjela jako národnostně homogenní a v podstatě uzavřená před příslušníky jiných národností i jiných kultur. Bude se proto muset začít vyrovnávat s výzvami a vlivy rostoucí mezinárodní migrace, s koexistencí více národností i více kultur. Lze očekávat, že v příštích letech bude vývoj naší společnosti v tomto směru daleko rychlejší než dosud. Nevyhnutelně se bude zvyšovat podíl příslušníků jiných národností žijících na našem území, a naopak čeští občané budou častěji žít v jiných zemích integrované Evropy.

Tento vývoj přinese nové možnosti i nová ohrožení. Vyžaduje formulovat novou aktivní i pasivní migrační politiku, která vezme v úvahu i nízkou úroveň přirozené reprodukce obyvatelstva, což bude znamenat pokles perspektivní nabídky pracovní síly z domácích zdrojů. Příchod imigrantů může posilovat aktivní složku populace a zmírňovat tak očekávané negativní důsledky populačního vývoje.

Migrační politika je otázkou politickou, ekonomickou, demografickou a bezpečnostní. Je žádoucí prosadit koncepční přístup státu, který vezme v úvahu hlediska věková, kvalifikační, kulturní apod. Měla by zahrnovat i podporu integrace cizinců. Zejména vytvářet pro ně odpovídající životní podmínky (bydlení, vzdělání, zaměstnání, sociální pomoc) a určovat i její kvantitativní rozsah. Součástí této podpory by měl být systém vzdělávání vedoucí nejen ke zlepšování jazykových znalostí obyvatelstva, ale zejména k pochopení a respektování jiných kultur i k výchově k životu v multikulturní a multietnické společnosti.

V migrační politice považuje ČSSD za nezbytné prosazovat dodržování principu úcty k lidským právům, k právům národnostních menšin. Členství ČR v Evropské unii nabízí naší společnosti nové příležitosti pro překonání nedůvěry k cizincům a jejich odlišnostem a pro rovnoprávné začleňování menšin do většinové společnosti. Je naší snahou, aby si česká společnost zachovala svoji národní identitu v rámci společnosti multikulturní a multietnické, charakteristické pro sjednocovanou Evropu. Současně budeme usilovat o to, aby každá z těchto etnických skupin měla právo na svoji národnost a historickou paměť.

Zpět na obsah dlouhodobého programu