Nacházíte se zde: Náš kraj – Zprávy – Rozhovory – Se mnou se bude pracovat hodně

Se mnou se bude pracovat hodně

03.12.2008 – Vládnutí Pardubickému kraji v podání Radko Martínka (ČSSD) začalo minutou ticha za loni zesnulého prvního muže kraje Michala Rabase. Od někdejšího ministra pro místní rozvoj to bylo velmi sympatické gesto, k předcházejícímu vedení kraje má ale řadu výhrad a říká je naplno.

S jakou vizí přicházíte do vedení Pardubického kraje, kudy a k jakým cílům chcete kraj vést?

Vize je jednoznačná, a to aby Pardubický kraj patřil mezi ekonomicky nejsilnější kraje v republice. Myslím si, že pro to má všechny podmínky. Má úžasnou polohu, která mu umožňuje obrovský rozvoj, ale bohužel chybí řada předpokladů k tomu, aby to tak mohlo v tuto chvíli být. Aby se z předpokladů stala realita, to bude cílem našeho čtyřletého úsilí.

První důležitou věcí je vybudování klíčových komunikací a propojení silniční sítě s železnicí. Musíme také využít potenciálu pardubického letiště, což ale není možné bez jeho napojení na zmíněnou silniční a železniční síť.

Druhým předpokladem pro rozvoj kraje jsou lidé. Musíme pečlivě zvážit, jakým směrem se bude dál rozvíjet krajské školství, zejména s jeho návazností na Univerzitu Pardubice. Máme pro to tři důvody - střední školy se v nejbližších letech budou potýkat s nedostatkem studentů a struktura škol ne zcela odpovídá reálným potřebám ekonomiky a společenského rozvoje regionu. Třetím důvodem je nutnost změnit přístup obyvatelstva ke vzdělání. O tom se často mluví, ale bohužel se v zásadě v této oblasti nic neudělalo. Téměř neomezené finanční možnosti, které máme z EU pro rozvoj lidských zdrojů, se čerpají často až nesmyslně. Pokud se vůbec čerpají.

Všechno se vším souvisí, takže lidské zdroje souvisí i se zdravotní péčí. Musíme vytvořit takový krajský systém zdravotnictví, abychom zajistili nejen dostupnost péče, ale i její kvalitu. To můžeme zabezpečit pouze v tom případě, kdy nemocnice nebudou fungovat samostatně, ale vytvoří funkční systém v čele s krajskou nemocnicí v Pardubicích.

Lidé potřebují také někde trávit volný čas. K tomu tady máme řadu možností, bohužel ne všechny jsou v takovém stavu, na jaký jsou dnes lidé zvyklí. Doby, kdy se dovolené trávily pod stanem nebo někde v chatkách, jsou už dávno pryč. Musíme lidem proto nabídnout odpovídající komfort za konkurenceschopné ceny. Zaměřit se musíme na tuzemské rekreanty, teprve poté můžeme uvažovat o tom, že někdo přijede odjinud. Určitě nemůžeme dál pokračovat v „Mikulášovském" systému, kdy jsme každému dali něco na nějakou drobnou akci a výsledek je ten, že Pardubický kraj je i nadále na předposledním místě v návštěvnosti.

Je naivní se domnívat, že když začneme na změnách pracovat, přijdou požadované efekty už druhý rok. Pracovat musíme intenzívně, systematicky a cíleně a pak se dostaví výsledky.

Těmito slovy vlastně kritizujete předchozí vedení, které tedy všechny tyto oblasti zanedbalo...

Nevím, jestli je správné říct, že zanedbalo. Na některých dílčích příkladech bychom mohli dokázat, že se o něco snažilo. Problém je ale v tom, že to snažení nebylo systematické. On je to ostatně problém celé České republiky. Třeba snaha propagovat tento kraj byla chvályhodná, problém ovšem byl už v názvu regionu - Východní Čechy. V podstatě za peníze Pardubického kraje se propagoval turistický ruch v kraji Královéhradeckém. Když se zeptáte kohokoliv po republice, kde jsou východní Čechy, tak vám řekne Krkonoše nebo Hradec Králové, nikoliv Pardubice, Hlinsko, Moravská Třebová nebo Litomyšl.

Kraj, to není jen jeho politické vedení, ale také úředníci a lidé v organizacích kraje. Předpokládám, že se budete zabývat i těmito lidmi, hodnotit jejich práci a dělat si nějaký audit.

Určitě nebudeme dělat personální audit tak, že si najmeme nějakou společnost, která by nám ho udělala. Všechny takové audity v zásadě končí tím, že ti, kteří pracují, nemají čas se tím zabývat a ti, kteří nepracují, mají čas tazatelům odpovídat na dotazy a sdělit jim, že právě to jejich místo je to nejpotřebnější. Výsledkem je, že ti nejlepší se ukážou být zbyteční a ti, kteří nedělají nic, zůstanou na svých místech.

Budeme se snažit udělat logičtější organizační strukturu krajského úřadu, než je ta stávající. Na to bude navazovat jakási inventura rozmístění pracovníků po úřadu. Neuvěřitelné je, že se doposud nepodařilo vyřešit, jaké má kraj vlastně budovy. Jakmile toto uděláme, začneme se zabývat vnitřní strukturou dál tak, aby ti, kteří chtějí pracovat, měli pracovní podmínky. Kdo chce pracovat a být s námi loajální, tak ať zůstane. Samozřejmě, že jsou některé funkce, na kterých si musíme být jisti, že jsou na nich lidé, kteří chtějí dělat přesně to, co chceme my. Existuje tedy několik funkcí, které budeme obsazovat novými lidmi...

...můžete konkretizovat?

Teď se to ještě nedá konkretizovat. Je to otázka toho, jak bude vytvořena organizační struktura. Určitě to ale nebude znamenat, že tady budou nějaká dramata.

To, co jsme si nyní řekli, se týká úřadu. Jak to bude u organizací, které kraj má?

Postupně to může přijít, ale hlavní problém je práce. Měl jsem tady včera ředitele pardubické nemocnice a řekli jsme jasně, pokud bude chtít realizovat to, co chceme, tak mě nezajímá, že je to člen ODS. To není podstatné. Podstatné je, zda za ním bude vidět práce, zda dojde ke stabilizaci situace v nemocnici.

Rád bych slyšel vaše stručné stanovisko ke dvěma institucím. Jednak k reálce, jejíž rekonstrukci jste zastavil, a pak ke kladrubskému hřebčínu, kde byla odvolána ředitelka.

Reálku můžeme řešit pouze tehdy, pokud k tomu budeme mít právní možnosti. V tuhle chvíli nechávám prověřovat smlouvy, které jsou uzavřené, hledám prostor, který mi dává zákon. Jakmile to zjistím, budu vědět, jak řešit tento problém. Nejvíc mne zlobí, kolik to stojí. Jestliže má stát jedno úřednické místo 1,3 milionu korun, tak mi to připadá šílené. V tuto chvíli nejsem schopen říct, zda s tím budeme schopni něco udělat. Ale když budeme moci, snížíme náklady.

U hřebčína moc možností nemáme. Mluvil jsem s paní ředitelkou, to jsem ještě ani nebyl hejtman, mluvil jsem i s panem ministrem zemědělství a takés ministrem kultury. Pan ministr Gandalovič je rozhodnut, je to v jeho kompetenci, já to těžko změním. Ty důvody, které dosud viděl, se mi nezdají jako důvody k odvolání ředitelky.

Před nedávnem jsem si povídal s řidičem ministerstva pro místní rozvoj a on mi říkal, že nejpracovitějším ministrem, kterého zažil, byl Radko Martínek. Říkal, že za Martínka se dělalo hodně dlouho, čeká tohle i zdejší zaměstnance?

Každý, kdo se mnou chce pracovat, musí očekávat, že se mnou se bude pracovat hodně.

Kolik hodin denně dáváte práci?

To se nedá říct... (připojuje se poradce: „Protože pro pana hejtmana je práce koníčkem, tak on vlastně ani neví, že pracuje.") To tak není. Ale od toho jsme tady, abychom pracovali. Většinou jsem chodil na úřad na sedmou hodinu a končili jsme různě, no...

Takže, až když byla tma...?

Většinou ano. Ale mělo to jednu výhodu. Je úžasné vidět Staroměstské náměstí, když na něm není jediný člověk. Tam se mi to často povedlo jak brzy ráno, tak pozdě večer.

Za dva roky jsou sněmovní volby, pokud by sociální demokracie vyhrála, byl by reálný návrat do křesla ministra. Co by u vás vyhrálo - Pardubický kraj nebo ministerstvo?

Kdyby jsou chyby. Takto vůbec nelze uvažovat. Nyní mám před sebou nějaký úkol a ten musím splnit. Když se tady budeme chovat špatně, znemožníme hlavní cíl, a to, aby se sociální demokracie vrátila do Strakovky hlavním vchodem.

Myslel jsem to spíš tak, zda byste byl ochoten opustit kvůli místu ministra v polovině volebního období kraj...

Vůbec o tom nepřemýšlím, ono to totiž může dokonce dopadnout tak, že pokud pan Čunek bude pracovat tak jak pracuje, tak už nebude ani kam se vrátit.

Krajské noviny - pardubický kraj, 3. 12. 2008 - Miloš Spáčil